Terapie nejlépe probíhá tam, kde se dítě cítí opravdu bezpečně, a to je primárně doma.

Doma tráví nejvíce času.
Doma má přijímající zázemí bezpodmínečné lásky.
Doma není zahlcováno rušivými podněty a podmínky se mu můžou přizpůsobit.

Proto věřím, že doma se dá udělat nejvíc. My rodiče sice nejsme terapeuti, ale naučit se můžeme hodně; jen je potřeba najít si průvodce. K tomu máme bonus v tom, že své dítě známe nejlépe ze všech, že můžeme pracovat i s rodičovskou intuicí a že si vše můžeme plánovat podle svých možností.

Možná namítnete, že dítě funguje lépe s cizí autoritou. Někdy to tak je. Co je ale jedna hodina týdně (v tom lepším případě) versus každodenní prostor a čas udělat aspoň kousek toho, co mu prospívá? Senzorické aktivity, terapeutická hra, trénink sebeobsluhy, strukturované úkolky nebo klidně jen společné vrtání v hlíně v lese…každá troška pomáhá. A každá troška se počítá, protože děti s autismem se učí všechno mnohonásobně větším množstvím opakování než ty běžné.

Více inspirativních a praktických tipů najdete na:
www.zuzanadvorackova.cz
  / poznavameautismus  
  / poznavame_autismus