Jana Frantíková vypráví v několika anekdotách, jaký je život s dětmi, které jsou obětí nespravedlnosti.

Jana Frantíková si brala svého stejně starého muže ještě na střední škole. Ona chtěla mít hodně dětí, on toužil po dobrodružství. Svoje vize spojili. I dnes jsou stále spolu, žijí dobrodružný život se spoustou dětí a nyní už i vnoučat. V rodině vyrůstá postupně dvanáct dětí. Pět se jich do rodiny narodilo a sedmi dětem poskytli pěstounskou péči. Některé děti už založily vlastní rodinu.
Jana v životě stojí pevně nohama na zemi, ale přesto neztratila ideály. Má zkušenost s výchovou romských dětí i dětí s postižením, ale spíše než o handicapech mluví o tom, jak každý pokrok s sebou nese svoji vlastní radost. Péče o dítě s traumatem jí spíš než těžká, přijde prostě jiná, možná i dobrodružnější.
Ze zkušenosti ví, že každé dítě se potřebuje cítit milované a přijaté, bez ohledu na svoje schopnosti. A to je to, co chce svým všem dětem poskytnout.

This talk was given at a TEDx event using the TED conference format but independently organized by a local community. Learn more at http://ted.com/tedx