Ústí nad Labem. Nad ulicemi se vznáší inverzní linie. Pamatuji si ji takovou
z dob, kdy se v severočeském kraji dolovalo a spalovalo hnědé uhlí mnohem více
než dnes. Nyní se těžko dýchatelné plyny do kraje vrací, prý proto, že obnovuje svou
činnost místní chemička. Město je šedivé, barev po málu, úsměvů kolemjdoucích
ještě méně.
Procházíme Předlicemi, čtvrtí plnou někdejších měšťanských domů a domků.
Jejich dřívější krása je ta tam, některé z nich působí unaveně či rovnou
devastovaně. Bydlení v mnohých z těchto domů je nebezpečné, což se ví poměrně
dlouho. Dílem za to mohou majitelé domů, kterým je lehkomyslně prodalo město,
dílem někteří Ústečané, kteří po kouscích rozebírají jejich kovové součásti.

Více zde: http://www.romea.cz/cz/zpravodajstvi/...